The Pied Piper of Hamelin By Roberta Browninga + Czech fairy tale / Krysař z Hamelnu level 4

The Pied Piper of Hamelin

In 1284, a strange man appeared in the city of Hameln
who wore a multi-colored coat, and because of this they called him the Magpie among themselves. The man declared himself a rat catcher and promised the townspeople of Hameln for a certain reward that he would rid them of all mice and rats, to which the people of Hameln gladly agreed and promised him the required amount.

The ratman drew a pipe from his scrotum and began to play it in a very peculiar way, which made all the rats and mice in the neighborhood so ecstatic that they came out of their hiding places in the houses and gathered around the ratman.

 When the ratman thought there were no more missing, he slowly made his way out through the city gate, and the enchanted crowd of rodents followed him as far as the river Weser, where the Magpie took off his wonderful coat and entered the water, and all the vermin jumped after him and drowned miserably. Now that the citizens of Hamelin were freed from their rat misery, they felt sorry for the promised reward, and under various pretexts they refused to pay the money to the rat, until the rat finally became angry and bitterly left the city.

It was June 24th, the day of St. John the Baptist, early in the morning around seven o'clock, when the Magpie appeared again. He didn't have his spotted doublet, but a hunter's outfit and a wonderful red hat on his head. Silently and with a gloomy look, he took out his pipe and let it blare to the full in the streets of the city of Hameln. But this time there were no rats or mice, children flocked here like birds from all corners of the city; in a large group of boys and girls, the youngest was four years old, and among them was the mayor's almost grown-up daughter. 

The entire crowd followed the rat driver, who led him out of the city to a nearby mountain, where he disappeared with the entire crowd of children. The whole thing was seen by a young nurse who, with a child in her arms, lingered behind the crowd, until she turned back to the city and brought the news about it. Meanwhile, parents were running out of doors in droves, wailing in search of their children; mothers in particular wailed and wept heart-rendingly. Without hesitation, they sent messengers to the river and to all corners of the country to find out if anyone had seen the children or at least one of them anywhere, but all search was in vain. 

One hundred and thirty children went missing that time. It is said that two children were late and came back, but one of them was blind and the other was deaf and dumb. The blind man could not show them the place whither the ratman had led them, but told how he had followed the ratman; the deaf-mute knew the place, but did not understand their questions, and so could not tell them. One little boy is said to have run out in only his shirt, and after a while he turned to fetch his coat, and thus escaped the misfortune, for when he came back the other children had already disappeared into the interior of the mountain. 

The street along which the children of Hamel went out through the city gate remained silent for all time, because no dancing or other merriment was allowed there. Even when the music accompanied the bride on the way to the church, the musicians had to stop playing on this street. The mountain near the town of Hameln where the children disappeared is called Poppenberg. Two stone crosses stand there to this day in memory of that sad and extraordinary event. The townspeople of Hamelin recorded this event in the town chronicle, and in 1572 the mayor of the town had this story painted on the window panes in the local cathedral.

The Pied Piper of Hamelin

THE PIED PIPER OF HAMELIN (1957) | Full Movie 

Je rok 1284, Hameln je zcela zamořen krysami. Do města přichází neznámý muž v pestrobarevném oděvu, který tvrdí, že je krysař. Slibuje radním řešení jejich problému s krysami a radní mu obratem na oplátku slibují tučnou odměnu. Neznámý souhlasí a zahraje na svou píšťalu.

Krysařík z města Hamelnu
Anonym

 roce 1284 se ve městě Hameln  objevil prazvláštní muž, který nosil pestrobarevný kabátec, a tak mu mezi sebou díky tomu říkali Strakáč. Ten muž se prohlásil za krysaře a za určitou odměnu hamelnským měšťanům slíbil, že je zbaví všech myší a krys, s čímž hamelnští rádi souhlasili a požadovaný obnos mu slíbili. Krysař vytáhnul ze své mošny píšťalu a začal na ni opravdu prazvláštním způsobem hrát, což přivedlo všechny krysy a myši v okolí k takovému vytržení, že vylézaly ze svých úkrytů v domech a shromažďovaly se kolem krysaře. Když se krysař domníval, že už žádná nechybí, vydal se pomalu městskou branou ven a očarovaný zástup hlodavců ho následoval až k řece Weser, kde si Strakáč vykasal svůj podivuhodný kabátec a vstoupil do vody a všechna ta havěť naskákala za ním a bídně se utopila. Teď, když byli hamelnští občané zbaveni svého krysího soužení, přišlo jim líto té slíbené odměny a pod rozličnými záminkami odmítali krysaři peníze vyplatit, až se tento nakonec rozhněval a roztrpčeně město opustil.

 ylo to tenkrát 24. června, na den Svatého Jana Křtitele, brzy ráno okolo sedmé hodiny, když se Strakáč opět objevil. Neměl svůj strakatý kabátec, ale oděv lovce a na hlavě podivuhodný rudý klobouk. Mlčky a se zachmuřeným pohledem vytáhnul svoji píšťalu a nechal ji naplno rozeznít v ulicích města Hameln. Ale tentokrát se nesbíhaly krysy ani myši, ze všech koutů města se sem jako ptáčkové slétaly děti; ve velkém houfu chlapci a děvčátka, nejmladšímu byly čtyřmi roky a byla mezi nimi i skoro dospělá starostova dcera. Celý ten zástup se táhnul za krysařem, který ho vedl ven z města k nedaleké hoře a v té pak s celým zástupem dětí zmizel. Celé to viděla jedna mladičká chůva, která se s dítětem v náručí za zástupem opožďovala, až se pak obrátila zpět k městu a přinesla o tom zprávu. Rodiče zatím houfně vybíhali ze dveří a s nářkem hledali své děti; zvláště matky srdceryvně naříkaly a plakaly. Bez váhání rozeslali k řece i do všech koutů kraje posly, aby pátrali, zda někdo ty děti nebo alespoň jediné z nich někde neviděl, ale všechno hledání bylo marné. Sto třicet dětí se tenkrát ztratilo.

Vypráví se, že dvě děti se opozdily a vrátily se zpět, ale jedno z nich bylo slepé a to druhé hluchoněmé. To slepé jim místo, kam je krysař zavedl, nedokázalo ukázat, ale vyprávělo o tom, jak krysaře následovalo; to hluchoněmé to místo vědělo, ale nerozumělo jejich otázkám, a tak jim to nemohlo říci. Jeden malý chlapec prý vyběhl ven jen v košilce a po chvíli se obrátil, aby si přinesl kabátek, díky čemu z toho neštěstí unikl, neboť když se vrátil zpět, ostatní děti už zmizely v nitru hory. Ta ulice, po které vyšly hamelnské děti městskou branou ven, zůstala pak po všechny časy tichá, neboť se tam nesměl provozovat žádný tanec a jiné veselí. Dokonce, když tudy cestou do kostela muzika doprovázela nevěstu, musili muzikanti na této ulici hru přerušit. Ta hora u města Hameln, ve které děti zmizely, se jmenuje Poppenberg. Stojí tam dodnes na památku té smutné a prazvláštní události dva kamenné kříže.

Měšťané Hamelnští tuto událost zaznamenali v městské kronice a v roce 1572 nechal starosta města vymalovat tento příběh na okenních tabulích v místní katedrále.

Krysař z Hameln - Viktor Dyk - část 1 / 2 CZ